První zmínka o Vovovi Gribojedovi byla v útlém, chvílemi lehce shizofrenně-psychedelickém
dílku s názvem
Na hřbitovní zdi, aneb Paměti posmrtného života,
které poprvé spatřilo světlo světa v roce 1974 našeho kristapánova letopočtu ve zcela
nemalebné části obce Louny. V sedmé kapitole se v útrobách vysavače setkává prach neznámého
vojína s prachem pokojovým, který se mu představí jako Vova Aleksandrovič Gribojedov.
Citace přímo z knížky ležící nepřímo přede mnou:
Vítám vás. Jsem prach pokojový a jmenuji se Vova Aleksandrovič Gribojedov, podle majitele bytu.
A onen majitel bytu měl syna, který se v rámci rodové kontinuity nemohl jmenovat jinak než
Vova. Vova Gribojedov se tedy celým jménem jmenoval Vova Vovovič Gribojedov.
Vova byl od mládí deptán despotickými rodiči a jeho život byl silně poznamenán tím, že musel
vyrůstat v nevlídném prostředí rozvrácené rodiny, které na něj mělo více než fatální dopad a
bylo jednoznačnou příčinou toho, že se z něj stal tichý, zakřiknutý a velice bázlivý chlapec.
Navíc ke všem rodinným útrapám se na jeho zdraví podepsala domácí modrá obloha jasně
viditelná při pohledu na strop, který zcela zakrýval modravý dým cigaretového kouře.
V kuchyni tato vrstva domácího modrého nebe někdy dosahovala i půl metru od stropu, což mu
na chuti k jídlu zrovna nepřidávalo. Není tedy divu, že Vova, trávící z rozhodnutí rodičů
většinu mládí uzavřen mezi zdmi bytu nechutně prokouřenými téměř až na samu cihlu, trpěl mimo
jiné chronickým zánětem horních cest dýchacích, občas přecházejícím až k zápalu plic. Jeho
časté návštěvy u lékařů mu alespoň na krátký čas umožňovaly nadýchat se čerstvého vzduchu,
a tak se na chvíli vymanit ze spárů pasívního kouření. Dehet a nikotin se mu ale i nadále
ukládal do celého těla a jen díky jeho vysoce nadstandardní vitální kapacitě dosahující
objemu šesti a půl litru se zcela bezohledným rodičům nepodařilo jeho plíce totálně zničit.
I přes své strastiplné dětství se Vova nevzdával a postupem času se svými fyzickými
dispozicemi vyrovnal nejedné své vrstevnici, zatímco mentálně prolamoval všechny světové,
ba i transgalaktické rekordy. Do spolku Mensa nebyl přijat jenom proto, že jeho IQ i během
hlubokého spánku mnohonásobně přesahovalo horní hranici IQ potřebnou pro přijetí do tohoto
spolku.
Do povědomí veškeré veřejnosti se dostal až mnohem později jako protagonista hudební skupiny
Gerojn,
když se svou písní USA nemá Usáma získal cenu za největší počet prodaných desek v roce 2001
v kategorii skupin. Píseň měla tak mohutný celosvětový ohlas, že i sám Paul McCartney
sebekriticky přiznal, že takovou skladbu by nedokázali napsat ani Beatles.
Hned po převzetí ceny přijal nabídku TV Star A a uzavřel s ní exkluzivní dlouhodobou smlouvu
o vzájemně prospěšné spolupráci, z níž vzešla přehršel dalších písní, ba i básní a prózy.
V roce 2019 se Vova uvolil vstoupit do voleb do parlamentu EU jako nezávislý kandidát koalice
Velké Malé strany a Malé Velké strany.
Chystá se také vstoupit jako závislý kandidát hnutí
Vova PŘEJE,
do nejbližších parlamentních voleb. Volební program hnutí je zakódován ve zkratce PŘEJE,
která znamená
Problémy řešíme elegantně, jednoduše a efektivně.
Bombastický volební slogan hnutí je
S hnutím PŘEJE přes peřeje.
Poznámka:
Renomované vědecké kapacity zabývající se studiem života a tvorby Vovy Gribojedova se dělí
na dvě nesmiřitelné skupiny. První nepočetná skupina se mylně domnívá, že zmiňované dílko
Na hřbitovní zdi, aneb Paměti posmrtného života nemohl napsat sám Vova Gribojedov, protože
v té době ještě nežil. Druhá, daleko sofistikovanější skupina, je naopak zcela jednoznačně
přesvědčena, že autorem onoho dílka je sám Vova Gribojedov, který ve skutečnosti ani není
zemšťan. Je jenom pouhou trojrozměrnou projekcí vícedimenzionální entity, jejíž základní
schopností je pohybovat se mimo naše vnímání času a prostoru.
Navíc z hloubi nepodyšně uzavřené tajuplné studnice vědění a poznatků této skupiny přece
jen lehce prosáklo několik velmi závažných informací o tom, že Vova Gribojedov procházel
časem v podobách mnoha významných nositelů pokroku a lehce popostrkával lidskou společnost
k lepším, zářným zítřkům. První ověřené zmínky o Vovovi jsou již z dávnověku, kdy jako bůh
z rodu Titánů Prométheus naučil lidstvo používat oheň. V novověku byl tajemným mayským
králem Packalem z Palenque, který vládl již od svých dvanácti let a podle textů nalezených
v Chrámu nápisů odešel ve věku osmdesáti dvou let zpět ke hvězdám a vrátí se za necelých
4 700 let. Z dalších projekcí Vovy Gribojedova do našeho světa nelze nezmínit Archiméda
ze Syrakus, Leonarda da Vinci, Isaaca Newtona, Nikolu Teslu, jakož i mnoho dalších
významných průkopníků vědění.
V současné době Vova Gribojedov již nechce zasahovat do vývoje lidstva, protože si
s lítostí uvědomuje, že mu již nelze nijak pomoci a jeho budoucí úpadek, jakož i celkový
zánik mu může pouze zpříjemnit další celosvětovou potopou, navedením asteroidu na oběžnou
dráhu Země, případně vyvoláním mohutné sluneční protuberance s následným totálně
devastujícím Black Outem.
|